V souvislosti s tělesnými a hormonálními změnami se v období puberty objevuje velká rozkolísanost emocí, dospívající může nálady střídat bez zjevného důvodu, nepředvídatelně, zdánlivě nepochopitelně. Jeho reakce můžou být dost nepřiměřené a vás, rodiče, to pak může dost rozčilovat, protože se vám nedaří dítě „číst“, porozumět jeho chování.
Možná jste už doma také prošli situací, kdy vaše dítě zažilo nějaký úspěch, příjemný den nebo zkrátka cokoli pozitivního, a přesto jste ho po chvíli našli v jeho pokoji v slzách. Je dobré to nepřehlížet a neuzavřít to s tím, že mu zase „straší hormony“. Stejně tak je ale dobré za tím nehledat nějaký průšvih.
Zlatá střední cesta je nejlepší recept.
Věnujte plačícímu dítěti pozornost, obejměte ho a zeptejte se, co ho trápí. Možná vám nebude umět odpovědět, ale to nevadí, nenaléhejte. Dejte mu najevo, že jste s ním, že máte o jeho pocity zájem a že jste tady, když vás bude potřebovat.
I když vás trápí obavy o to, jestli se něco vážného neděje, dejte dítěti volnost v tom, jestli se vám svěří, nebo ne. Pokud se stal nějaký průšvih, stejně se to projeví. Vaše podpora a důvěra jsou to nejdůležitější.
Článek z informačního portálu www.sancedetem.cz připravila psycholožka Mgr. Milena Nováková.
Mám pocit, že já takovou pubertu jako má má dcera nezažila, ať dělám, co dělám, neposlouchá mě, lže mi a neuvědomuje si, že mám o ní strach, když mi řekne, že spí u kamarádky a přitom někde po večerech lítá, myslítě, že je dobrý nápad jí dát alespoň obranný pepřový sprej a alespoň tak ji uchránit před těmi individui venku? Co myslíte? Tím přece nic nezkazím ne?