V období puberty se objevují také první lásky, vztahy a zkušenosti s vlastní, uvědomovanou sexualitou. Role muže/ženy, partnera/partnerky nabývá na velkém významu. Pro vás, rodiče, to znamená další novou obavu: „Co když se moje dítě nechá někým využít?“, „Co když se bude trápit?“, „Co když vlítne do průšvihu?“. Ale čeho se vlastně bojíte?
Pokud jste s dítětem o sexu mluvili, povídali si s ním o tom, jaká jsou rizika, o antikoncepci nebo sexuálně přenosných nemocech, udělali jste dost pro to, aby se nic zlého nestalo. To, že vaše dítě v období dospívání zahájí sexuální život, je přirozená a zdravá věc. Pokud jste tohle téma doma neuzavřeli jako tabu a s dítětem ho probírali, je pro vás nejlepší volbou spoléhat na to, že to samo zvládne nejlépe, jak může. Klidně otevírejte debaty na téma sexu průběžně, kromě toho, že poznáte lépe postoje svého dítěte, může vás to i sblížit.
V tomto kontextu je důležité také to, jak moc je dítě ovlivnitelné a jak silné je jeho sebevědomí. Podporujte ho a směrujte ho k tomu, aby věřilo vlastním názorům, přáním a myšlenkám. Tím ho ochráníte nejlépe.
Máte-li nějaké pochybnosti a víte, že jste něco zanedbali, pak to svému potomkovi klidně přiznejte a pokuste se otevřít diskuzi znovu. Důvěru a zájem vzbudíte zejména tehdy, když zapojíte své vlastní zkušenosti z mládí. Nebojte se být naprosto otevření a pravdiví. Vždyť přesně to vlastně po svých dětech chcete. Doba, kdy jste pro ně byli svaté nedotknutelné autority, je nenávratně pryč. Novou autoritu si nezískáte bojem o převahu, příkazy a zákazy. Jediné, co funguje, je být autentický, dávat důvěru a zároveň jasně, čitelně a smysluplně vymezovat a VYSVĚTLOVAT hranice, tedy podporovat zodpovědnost.
S prvními vztahy se samozřejmě také může objevit otázka, jestli vaše dítě může přivést partnera domů. Rozhodně se tomu nebraňte, budete tak mít možnost ho poznat a udělat si lepší obrázek o životě svého dítěte. Navíc postavit se proti tomu, koho si vaše dítě vybralo, vás v jeho očích staví do dost negativní role. I když se vám pubertální lásky můžou zdát bezvýznamné, pro vaše dítě znamenají všechno. Berte je tedy vážně a neshazujte je, zajímejte se o to, jak je dítě prožívá, a buďte mu rádcem i oporou.
Může přijít i citlivější otázka – „Může u nás můj partner přespat?“, Můžu přespat já u něj?“. Samozřejmě, v tomto kontextu se nabízí téma intimností a věku, kdy jsou v pořádku a kdy nikoli. Když chce dítě přespat u kamaráda/kamarádky, zdá se vám to bezpečnější. Ale je to vždycky tak? V tomto případě je dobré spojit se s jeho/jejími rodiči a zeptat se, jestli o všem vědí a jestli je to pro ně v pořádku. Zakazovat to dětem není moc dobrý nápad, spíš se snažte přátele svých dětí poznat a být s nimi v kontaktu, pozvěte je k vám domů, nechte je přespat atd.
Když chce dítě přespat u partnera nebo on u vás, pak je dobré si s dítětem sednout, probrat to a domluvit si pravidla. Dítě by mělo pochopit, že když mu to povolíte, je to od vás vstřícný krok a od něj se očekává, že bude respektovat domluvená pravidla. Dejte pravidlům vážnost a apelujte na zodpovědnost svého dítěte. Dejte mu jako podmínku, že nejdřív musíte partnera osobně poznat. Už to, že přijde k vám do rodiny, je tak trochu důkaz toho, že má dobré úmysly. Ověřte si také, že rodiče toho dotyčného/dotyčné o všem vědí a souhlasí s tím.
Pokud budete dítěti přespání zakazovat, může se stát, že vám bude lhát a příležitost si stejně najde. Pokud by se vám jeho partner vyloženě nezdál, pokuste se rozhodnutí trochu oddálit a poznat ho víc, lépe. I vaše dítě pak bude mít čas udělat si pořádný obrázek o tom, s kým je.
Nevidíte-li jinou možnost než to nedovolit, pak svůj zákaz pečlivě a trpělivě vysvětlete a řekněte dítěti, za jakých podmínek by to bylo možné. Nestavte se do pozice toho, kdo zakazuje všechno, vaše role by měla být rozumná, ochranitelská a otevřená.
Článek z informačního portálu www.sancedetem.cz připravila psycholožka Mgr. Milena Nováková.