V prvním díle jsme si řekli základní věci, které je nutné mít nastavené ještě před nástupem do školy. A jak si vytvoříme to správné prostředí pro domácí přípravu do školy?
Jak se připravovat doma na vyučování?
S nástupem do školy přichází i domácí úkoly, se kterými je nutno počítat. Spolu s nimi přichází i otázky – „Jak se co nejlépe vypořádat s domácí přípravou prvňáčka?“ „ Kdy, kde, s kým a jak dlouho by se dítě mělo učit?“ Jak to ale udělat, aby v pravidelné přípravě do školy a plnění úkolů dítě nevidělo pohromu a trest a příprava byla efektivní? V ideálním případě jde vaše dítě po návratu ze školy místo k televizi nebo počítači rovnou k psacímu stolu a píše si domácí úkoly. Ve většině rodin je toto pouze fantazie a bez dohledu dospělého příprava na vyučování bohužel není možná. Postupně se zaměřím na vše, co by mohlo a mělo ke zdárné přípravě na vyučování pomoci.
- Vhodný prostor – školák potřebuje psací stůl a židli – pokud možno výškově nastavitelné a nejlépe, aby měl psací stůl jen pro sebe a nemusel se o něj s nikým dělit. Důležitý je i pořádek na stole. Místnost, kde dítě dělá úkoly, by měla být dobře větratelná, nepřetopená, bez spousty dalších podnětů, aby se dítě mohlo soustředit na práci a nebylo neustále vyrušováno okolím. Během přípravy by dítě nemělo dělat nic dalšího a mělo by se věnovat pouze úkolům na druhý den.
- Pravidelný čas – je jedno, zda dítě dělá úkoly ihned po příchodu ze školy (kdy je výhoda, že má látku ještě čerstvě v hlavě) nebo v jiný čas. Důležité ale je, aby tento čas byl stejný nebo alespoň obdobný každý den, aby dítě vědělo, že právě v tuto dobu si půjde splnit své povinnosti. S domácí přípravou nezačínejme hned po příchodu domů, dopřejme dítěti krátkou přestávku, vydechnutí a činnost, kterou si samo zvolí. Určitě však není dobré psát úkoly večer, kdy se dítěti klíží oči, nesoustředí se a nejvíc ze všeho myslí na spaní. Pokuste se proto najít dobu, která je pro vaše dítě optimální, kdy se bude nejvíce soustředit.
- Motivace – je velice důležitá, protože pouhé „musíš“ dítě akorát znechutí. Každý ze své zkušenosti víme, že když něco „musíme“, tak nás to obvykle vůbec neláká a snažíme se tomu vyhnout. Proto je dobré brát učení jako hru a snažit se dítě na cokoli nalákat. Fantazii se meze nekladou.
- Délka přípravy na vyučování – v první třídě by úkoly neměly trvat denně déle než dvacet minut až půl hodiny. K tomu je ještě třeba připočítat čas na pravidelné čtení. Určitě by příprava na druhý den neměla zabrat několik hodin. Pokud ano, je něco špatně a musíme se postarat o nápravu.
- Čas na hru a zábavu – přípravu na vyučování je dobré rozdělit na dva kratší úseky a vložit mezi ně čas na zábavu, aby se dítě odreagovalo a odpočinulo si. O přestávce si dítě může např. zacvičit, kousek se projít, omýt se vodou. Nevhodná přestávka je televize, počítač, … Na začátku přípravy na vyučování volíme obtížnější úkoly a po odpočinku již jen opakování a čtení, kterému by se dítě mělo věnovat každý den alespoň 10 minut. Bezprostředně po učení by neměly následovat jiné, silnější prožitky, které by nově vstřebané učivo narušovaly (např. akční film v televizi).
- Dohady u učení – během přípravy s dítětem (a všichni víme, že může a mnohdy je pro obě strany psychicky vyčerpávající) se snažíme vyvarovat hádek a konfliktů. Pokud je již situace natolik neúnosná, že by vyvrcholila hádkou, dáme si krátkou přestávku na odpočinek. Motivace, kterou dítě ztratí, se obtížně znovu nastavuje. Nejlepší odměnou pro dítě je ocenění rodiče a jeho pochvala, proto se nenechejme vytočit a snažme se dítě co možná nejvíce podporovat a chválit.
- Přenášení odpovědnosti na dítě – dobré je se postupně snažit dítě naučit, aby si na své povinnosti pamatovalo samo. Jsou samozřejmě situace, kdy dítě potřebuje přítomnost rodiče, ale umět se obléci, nachystat si aktovku na druhý den podle rozvrhu, připravit si penál a v lepším případě si vzpomenout na pomůcky, které jsou potřeba do školy přinést, zvládne s trochou snahy dítě brzy samo a rodič pak již jen zkontroluje, zda je opravdu vše připraveno a na nic se nezapomnělo. Kontrolujeme, ale neznechucujeme. Oceňme to, co se dítěti povedlo, a s motivací se snažme, aby dítě dokázalo dodělat to, co není úplně v pořádku. Snažme se, abychom dítěti nesebrali chuť do učení. Ze zkušenosti vím, že to opravdu funguje a vše, co do dítěte vložíme, se mu bude v budoucnu hodit a nám ušetří práci navíc.
Co říci závěrem?
Buďme připraveni, že dítě bude občas (někdy i častěji) unavené a znechucené z přemíry nových podnětů a nároků, bude zažívat obtíže a tím více bude potřebovat naši podporu a povzbuzení. Každé dítě je jiné. Některé zvládá nové věci snadno a jiné s obtížemi. Nechtějme po nich to, co nám nešlo a hlavně nechtějme ideální děti, protože takové nejsou. Zaměřme se na dítě a na jeho potřeby a radujme se z každého jeho úspěchu, ať je jakkoli maličký. Snažme se dětem citlivě pomáhat zvládat to, co je pro něj těžké a věřte mu, že dokáže vše zvládnout!
Učíme se s dětmi doma (domácí příprava na vyučování)
Text: Mgr. Marie Tomanová
Zdroj: Scio.cz
